Na staré školní mapě kompas ukazoval jistě – střelka se tiše natočila na sever, jako by hledala neviditelnou příruč. Ale dnes by ten samý kompas ukazoval trochu jinam. Zatímco obloha i lesy se zdají stálé, pod povrchem Země probíhá drama, které člověk v každodenním ruchu snadno přehlédne. Nenápadný posun, o kterém donedávna mnoho lidí netušilo, může změnit navigaci i to, jak svět vnímáme.
Neviditelné proudy v nitru planety
Pod povrchem, tři tisíce kilometrů hluboko, se v masivním „oceánu“ roztaveného železa odehrává tichý pohyb. Právě tam vzniká magnetické pole, které chrání život před zářením z vesmíru. Proudění toho tekutého kovu není nikdy stejné. Když se železná masa rozproudí odlišně než dříve, začne se i magnetický severní pól stěhovat.
Zajímavé je, že severní magnetický pól nikdy neukazoval přesně na stejný bod. Ročně ušel několik kilometrů sem či tam. Ale náhle se jeho rychlost skoro ztrojnásobila. Staré záznamy hovoří o patnácti kilometrech za rok, dnes jsou to už desítky.
Mapa, která rychle zastarává
V posledních letech se pól přesunul z kanadské Arktidy směrem k Sibiři. Vědci odhadují, že pokud jeho tempo vydrží, během deseti let se posune až o šesti set kilometrů. Je to nezvyklé, a proto modely musí být častěji aktualizovány. To, co bylo včera jistotou, je dnes proměnlivé. Kartografové, piloti i technici aktualizují údaje, ale změny probíhají nenápadněji, než by čekal laik hledající senzaci.
Navigační systémy potřebují znát polohu pólu přesně. Nejnovější letecké přístroje, GPS i kompas používaný v kapse turistů – všechny závisí na aktuálních datech. Posun může ovlivnit i satelity nebo elektrické sítě, jejichž provoz je řízen citlivou orientací.
Paměť hornin, chování zvířat a polární záře
Zvědavý pozorovatel ví, že magnetické pole uchovává svou minulost v horninách a sedimentech. Minulé výměny polarity zůstaly zapsané v kamenech, které dnes leží v archivech vědců. Když se póly prohodí, kompasová střelka se obrátí a zorientovat se bude obtížnější, alespoň na čas.
Zvířata, jako velryby nebo ptáci, se při dlouhých cestách řídí mapou, kterou znají díky magnetickému poli. Když se něco dramaticky mění, mohou být jejich trasy nečekaně narušeny.
A zatímco kompas ukazuje nové směry, polární záře na nebi dál připomínají neviditelné boje mezi zemským štítem a proudy slunečních částic.
Svět v neustálém pohybu
Země působí klidně, když stojíme v lese nebo na nádraží. Ale pod nohama se proměňuje v živý dynamický magnet. Posun severního magnetického pólu není jen otázkou vědeckých teorií, ale zasahuje do praktického života – od letecké navigace po orientaci živočichů.
Změny probíhají pomalu, někdy nenápadně, ale mají dosah napříč kontinenty i technologiemi. Magnetické pole je tichý ochránce, jehož proměny mohou překvapit jak odborníky, tak cestovatele.
Zůstává tak diskrétní světlonoš v naší orientaci – i když kompas ukazuje pokaždé trochu jinam.
