Na parapetu odpoledního bytu se líně rozvaluje kocour barvy dozrávající mandarinky. Slunce rozmělňuje jeho srst do záplavy zlatavých pruhů, které hypnotizují pohledem. Ale pod touto nápadnou oranžovou skořápkou čeká příběh, který věda rozplétala celé dlouhé půlstoletí – a teprve nyní známe odpověď, která překvapila nejen milovníky koček, ale i samotné badatele.
Pohled zblízka: oranžová jako úkol na desetiletí
Oranžové kočky vždycky vyčnívají. Jejich sytě zbarvená srst je na dětských kresbách, pohlednicích, obálkách knih i ve vzpomínkách těch, kdo je pohladili. Po mnoho let však byla otázka původu této barvy záhadou, o které si šeptali genetici i chovatelé.
Začalo to malou nesrovnalostí v rodokmenu – proč některé kočky v jednom vrhu bývají zářivě oranžové, jiné tmavé, a čím se vlastně řídí tenhle pestrý vzorec? Odpověď bylo téměř nemožné najít bez hlubokého pohledu do samé struktury dědičnosti.
Skrytý úsek genomu a jeho význam
Právě teď se ukazuje: tajemství oranžové barvy nespočívá tam, kde ji vědci původně hledali. Těžiště záhady leží v nepatrném, neproteinovém úseku DNA, jehož delece – chybění přibližně pěti tisíc „písmen“ genetického kódu – spouští změnu, kterou lze vidět na první pohled.
Klíčovým hráčem je gen Arhgap36. V oranžových chloupcích je jeho aktivita třináctinásobně vyšší než v jiných částech srsti. Tento gen rozhoduje o tom, zda se z pigmentu stane tmavý eumelanin, nebo červenavý až žlutý feomelanin. Právě masivní posun produkce směrem k feomelaninu stojí za charakteristickou barvou.
Genom jako mapa rozdílů
Co vědci vyčetli z genomu, potvrzuje, co pozorovatelé dávno tušili: mutace je vázaná na X chromozom. Proto oranžoví kocouři bývají častější – stačí jim jedna kopie mutace. U samic se barva skládá do mozaikových obrazců, protože každá buňka náhodně vypíná jeden ze svých dvou X chromozomů. Má-li samice oba X chromozomy s mutací, získá srst jednolitě oranžovou; pokud má jeden, vznikají typicky „želvovinové“ vzory.
Ani slavní „kaliko“ mazlíčci nejsou výjimkou. Kromě oranžových a černých skvrn je jejich mozaika doplněná o bílé plochy – druhý genetický faktor do hry přináší přítomnost další mutace ovlivňující přežívání pigmentových buněk při vývoji.
Nové světlo na staré předsudky
Dlouho se šířily historky, že oranžové kočky jsou zvláštní – někdo říkal, že méně bystré, jindy jejich nezkrotná povaha vzbuzovala úsměv. Výzkumy však neposkytují žádný důkaz, že by tato genetická změna měla vliv na chování nebo zdraví těchto koček. Vysoká aktivita Arhgap36 se ukazuje pouze v melanocytech, buňkách odpovědných za barvu, a to v průběhu vývoje i v dospělosti. Na rozdíl od jiných druhů, kde změny v regulaci tohoto genu mohou způsobit vývojové potíže, u koček nebyl zaznamenán žádný nežádoucí efekt.
Kudy dál plyne skrytá řeka genetické mozaiky
Už žádné legendy o zázvorových mazlíčcích bez věrohodného základu – teď má oranžová barva koček svou přesnou genetickou adresu. Zjištění, která spojují vzory srsti s konkrétními úseky genomu, nejen rozplétají dávnou záhadu, ale dávají nové odpovědi i těm, kdo se dívají na kočky pohledem laika.
Změnu, kterou přinesl uplynulý rok, ocení každý, komu pod rukou přede oranžová koule chlupů i ten, kdo si jen v tichu všímá drobných detailů zvířecího světa. Každá barva má svůj příběh. Tentokrát se ten oranžový napsal v genech.
